titulní list

Příručka o fotografování "Dvacet pět rad pro malý formát"

Fotografování dnes neodmyslitelně patří ke ztvárňování vojenské historie a k zachycování těchto akcí. Druhů fotografování je několik, nejčastěji je to pouhé zaznamenání skutečnosti, stylu byli jsme tu. Toto lze provést jakýmkoli přístrojem s minimální znalostí problematiky fotografování. Další způsob je autentické zachycování předváděných bojových a akcí a dobového života. Toto už je třeba dělat s plným nasazením. Od fotografa to vyžaduje kromě znalostí, výborné fotografické vybavení, nejčastěji i příslušnou uniformu, protože fotograf se pohybuje uprostřed ukázky a jeho působení by mělo být co nejméně rušivé. Vhodné je i "zakapotování" moderních přístrojů, tak aby ztvárňovaly např. starou kameru. Další potřebné vybavení jako objektivy apod. by mělo být v dobově vypadajících brašnách a sumkách. Po ukončené akci stráví tento fotograf další spoustu hodin při výběru a upravování fotek. Ty jsou pak nějčastěji poskytnuty účastníkům. Jedná se samozřejmě o fotografie digitální, různě upravené, některé i tak aby vypadaly, jak vyfocené ve stvárňované době. Dle mého názoru to na většině těchto fotografií je poznat. Jsou příliš dokonalé a postrádají způsob kresby starých objektivů.

Je tady tedy ještě třetí cesta, jak zachytit okamžiky z akcí a tou je použití odpovídajícího dobového fotografického přístroje, či přístroje podobné konstrukce. Nemusíte nic maskovat, schovávat, fotografie jsou autentické, samozřejmě pokud v záběrech nejsou nevhodné nedobové prvky. Máte autentický přístroj, který je třeba obsluhovat správným způsobem. Samozřejmě je využíván odpovídající filmový materiál. Ten lze poté nascanovat a dál upravovat v počítači, ale základ zůstává stejný. Takže lze na akcích potkat dobově oblečené fotografy s Leicou, Ikontou, Kodakem či jinými podobnými přístroji u oka. Nejčastěji používají kinofilm, případně svitkový film, jsou ale i tací, kteří používají skleněné světlocitlivé desky pro velké fotoaparáty. Při tomto způsobu focení stále zůstává i to kouzlo, kdy hned nevíte, jak záběr vyšel. Musíte také počítat s omezenou kapacitou filmu. Při formátu 6x9cm nafotíte na jeden svitkový film pouhých 8 záběrů. Takže žádné stovky záběrů jak na digitálních přístrojích s možností okamžitého vymazání nepovedených. Prostě vše tak jak tenkrát. Lze i vyvolávat filmy doma svépomocí. Výsledky mé práce můžete najít ve fotogalerii z některých akcí, kterých jsme se zúčastnili pod odkazem na dobové fotky. Je tam i vyobrazení příslušného fotoaparátu, kterým byly záběry zachyceny.

Princip fotografování je v zásadě stejný, dnes i tenkrát, ale přece jen, když se zkušený fotograf, zvyklý na digitální fotoaparát, poprvé setká s měchovým či jiným fotoaparátem tak znejistí. Musí zakládat film a nastavovat metry, clonu a čas, což jsou většinou věci, které dnes obstarává automatika. Pro ty, kteří by chtěli začít s fotografováním na staré přístroje zde uveřejňuji malou užitečnou příručku. Není to nic objevného, ale na těchto málo stranách je shrnuto v kostce vše. Příručka je z roku 1961, ale lze ji aplikovat i na mnohem starší fotoaparáty. Je z pozůstalosti po mém dědovi a často jsem z ní čerpal při svých fotografických začátcích. Doufám, že bude k užitku začínajícím dobovým fotografům.

Honza Bloudíček

Vhodné fotoaparáty

Zpět