31. pěší pluk „ ARCO “
Jestliže chceme připomenout historii 31.pěšího pluku,musíme se vrátit do italského města Foligna, kde byl 22.dubna 1918 utvořen s příslušníků Českého dobrovolnického sboru,resp. z tzv. 2 pracovního praporu první prapor 1.pluku č.s. legií v Itálii. V příštích dnech se zformovaly další dva prapory. Pluku, nazývanému „ Reggimento speciale czecoslovacco“ , velel italský plk. Ciaffi. Pak odjel okamžitě do výcvikového prostoru u Peruggie a Assisi. Vzhledem k označování legionářských pluků v Rusku a ve Francii byl ještě před odjezdem na frontu označen názvem „ Střelecký pluk č. 31 čs. Legie v Itálii “, který se stal součástí 1. pěší brigády. Křest ohněm prodělal už 24. května 1918 při útoku na Monte Vala Bella. Čtyřměsíční pobyt na frontě přinesl pluku četné oběti,ale i velkou slávu : 24 mužů bylo popraveno rakouskými vojenskými orgány, 25 mužů padlo v boji a dalších 16 zemřelo na následky zranění. Na konci války , v listopadu t.r., byl pluk v Padově. Dne 2. prosince 1918 odjíždí intendant pluku por. J. Horák do vlasti, aby zde připravil podmínky pro ubytování navracejícího se pluku. Ten pak odjel několika transporty ve dnech 19. – 21. prosince 1918 do vlasti. V 18 hod. dne 23. prosince přijel první ešalon do Českých Budějovic . Odtud pokračoval celý pluk do okolí Napajedel, kde se kromě III. Praporu 31. střeleckého pluku ( byl umístěn do Trenčína ) shromáždila celá 6. divize. Ta byla při probíhající reorganizaci přidělena k armádnímu sboru gen. J. Podhájského, který byl připravován na zákrok proti vpádu Maďarů na Slovensko. 6. divize se ve dnech 3. a 4. ledna soustředila v okolí Popradu. Samotný 31. střelecký pluk se 9. ledna přesunul do Michalovců , odkud 11. ledna obsadil Užhorod.
K prvním bojovým střetům s Maďary došlo 5. dubna 1919. Tehdy pluk hájil čáru Radvanka – Radocze a měl první ztráty ( 4 mrtví a 11 zraněných ) . Zajímavá je dislokace jednotlivých praporů k 1. květnu, které se tehdy nacházely v těchto místech : I. Prapor – Szikszo, II. Prapor – Nové Město, III. Prapor – Abanjszanto. Na konci května došlo také ke změně ve velení pluku,když 31. května odcházejí italští důstojníci, které nahrazují Francouzi na čele s plk. Adamem.
Pod jeho velením pak v červnu bojoval pluk i Miškovce, Košic, Olyšovce, Sabinova a Prešova . Zde utrpěl pluk další ztráty : 14 padlých v boji a 15 zemřelých na následky zranění. Po skončení kampaně se koncem srpna 1919 pluk vrátil na Moravu ( 1.prapor do Brna, 2.prapor do Pohořelic a 3.prapor do Šlapanic ). Dne 7. září byl na velitelství 6. divize v Brně předán zástupcům 31. střeleckého pluku s velkou slávou plukovní prapor.
V březnu1920 byl pluk převelen do Opavy. Zde došlo k historické události,když v rámci unifikace československých jednotek byl ještě v březnu 31. střelecký pluk sloučen s plukem č. 81 v jeden pluk č. 31 ( I. a II. prapor byl utvořen z jednotek legionářského pluku č. 31, III. a IV. prapor z jednotek 81. pluku ). Velitelem nového pluku se stal plk. Miloslav Koukolík (který už od 26.února 1920 velel 31.legionářskému pluku ).
Až do srpna t.r. pak pluk vykonával strážní službu na Těšínsku, kde operoval v prostoru Místek – Vítkovice – Paskov . Dne 30. září 1920 přišel I. prapor včetně velitelství pluku do Jihlavy, kam ho 12. prosince t.r. následoval i II. Prapor. Velitelství pluku a II. Prapor byly ubytovány ve Velkých kasárnách, I. prapor ve Štefánikových kasárnách. III. prapor však přijíždí do města až 27. září 1921. Aby se udržela tradice zahraničního odboje, dostává v r. 1923 každý z legionářských pluků zvláštní pojmenování. Tehdy získává 31. pluk čestné pojmenování „ Arco “ , podle názvu italského městečka , v kterém bylo pochováno několik zajatých legionářů popravených v nedaleké obci Grotta rakouskou vojenskou justicí.
V r. 1925 se stává velitelem 31.pluku „Arco“ plk. Lev Švyhnos , který zastával tuto funkci do února 1928. Tehdy ho vystřídali na velitelském postu plk. Josef Novotný, r. 1929 plk. Ferdinand Sylvestr a v r. 1932 plk. František Jirásek. Posledním prvorepublikovým velitelem se stal v r. 1934 plk. Karel Bláha ( plk. K. Bláha byl za Protektorátu čelným pracovníkem odbojové organizace Obrana národa. Zahynul v koncentračním táboře, posmrtně byl povýšen do hodnosti generála. V jihlavské organizaci ON velmi aktivně pracovali i další bývalí příslušníci 31. pěšího pluku, např. plk. A. Strnad, pplk. Kozák, mjr. Špirek, mjr. Kaňák atd. )
Pluk se stal rychle součástí života města. Důstojníci i mužstvo se s úspěchem zapojili do společenského života. Příkladem mohou být velmi oblíbené promenádní koncerty plukovní hudby nebo středeční poslechové koncerty v Besedě.
V r. 1926 byl pluk dekorován Čs. Válečným křížem. Významnou společenskou akcí byly oslavy 10. a 20. výročí vzniku pluku. Především druhá vzpomínková slavnost, která byla slavena 23. a 24. dubna 1938, velmi posílila sebevědomí jihlavských Čechů v tomto nešťastném roce. Organizačně byl 31. pěší pluk „ Arco“ součástí znojemské 12. pěší brigády a Divize 6 v Brně.
Prameny: Podle knihy „ Z historie jihlavské posádky 1751-1939 Autor: Zdeněk Jaroš
Sepsáno z poznámek přednášky 30.11.2001 PhDr Zdeněk Jaroš – Jihlavský historik.
Pamětní medaile 31. pěšího pluku „ ARCO“
Významná osobnost 31.pěšího pluku „ ARCO“ Jan Kubiš
V říjnu 1935 byl Kubiš povolán k výkonu základní vojenské služby k 31. pěšímu pluku "Arco" v Jihlavě. Byl zařazen do poddůstojnické školy a dosáhl hodnosti desátníka.