Jihlavská posádka a rok 1938

Při vývoji jihlavské vojenské posádky zaujímá nepřehlédnutelné místo rok 1938. Pro prvorepublikovou československou armádu znamenal vrchol, který ovšem skončil podepsáním Mnichovské dohody. I v Jihlavě došlo k velikým změnám, jež předznamenávaly pokus tehdejší generality co nejlépe připravit armádu k boji s nepřítelem. Tento článek si klade za cíl přiblížit mírovou posádku a zcela pomine mobilizaci, protože toto období by si zasloužilo podrobnější práci s ohledem na zcela jinou strukturu mobilizované armády.

Když bylo 31.12.1937 zrušeno velitelství 12. pěší brigády ve Znojmě, které bylo součástí Divize 6 v Brně, a jemuž podléhal i jihlavský Pěší pluk 31 "Arco," jednalo se o začátek velkých změn v dislokaci některých útvarů. V Jihlavě první nastala již 15. ledna 1938, kdy byl zrušen samostatný dělostřelecký oddíl 256, který zde byl umístěn od roku 1920. Tento útvar se nacházel v kasárnách na Žižkově ulici. Přesto dělostřelci z Jihlavy neodešli. Právě zrušený dělostřelecký oddíl se stal základem nově vybudovaného III. oddílu Dělostřeleckého pluku 6. Velitelem nového oddílu se stal pplk. děl. Josef Sekáč. Tento útvar byl v Jihlavě až do 25. května 1938, kdy se přesunul do Brna. Další z dělostřeleckých jednotek, které se do Jihlavy dostaly, byl II. oddíl Dělostřeleckého pluku 102. Přibyl sem 21. května 1938 z Rokycan, ale již 29. června se přesunul do Třebíče. Jeho velitelem byl pplk. děl. Alois Hartmann. Přesto nejvýraznější změnou v jednotkách této zbraně byl příchod Dělostřeleckého pluku 1 "Jana Žižky z Trocnova". Přišel z Prahy 23. května 1938. Do Jihlavy se přesunulo velitelství s 1. oddílem. Jeho II. oddíl se ve stejný den přesunul do Třebíče a do našeho města přišel až 29. června. Tento pluk měl i III. oddíl, ale ten se nacházel v západních Čechách. Jeho velitelem byl pplk. děl. Josef Mašín, proslavený později jako účastník odboje a jeden ze Tří králů (Balabán, Mašín, Morávek).
Město si však nejvíce cenilo Pěšího pluku 31 "Arco," který se zde nacházel od unifikace v roce 1920. Jednalo se o pluk s velkou legionářskou tradicí, byl nejstarším z italských legionářských jednotek. Celá jeho mírová činnost byla úzce svázána s Jihlavou, ale to se mělo na několik měsíců změnit. Ve městě se začátkem roku 1938 nacházelo jeho velitelství, I. a II. prapor i náhradní prapor. III. prapor byl od roku 1925 dislokován ve Znojmě, od ledna 1938 v Mikulově, a proto se leží mimo náš zájem. I. prapor společně s náhradním praporem byl ubytován ve Štefánikových kasárnách na dnešní Vrchlického ulici. Velitelství pluku, II. prapor a současně i posádkové velitelství bylo umístěno ve Velkých kasárnách v dnešní Křížové ulici. Pluku v této době velel plk. pěch. Karel Bláha a jeho zástupcem byl plk. pěch. Miloslav Hradečný.
Změna nastala 29. dubna, kdy II. prapor opustil Jihlavu a byl přeložen do Dačic. Dne 20. května ho následovalo velitelství pluku s podřízenými rotami a I. praporem. Jejich cílem se stala Telč. Zůstal pouze náhradní prapor pod velením mjr. pěch. Bohumila Kopala. Přesto nezůstala jihlavská kasárna dlouho prázdná. Dne 23. května se do nich nastěhoval Pěší pluk 38, jehož velitelství se do té doby nacházelo v Berouně. Spolu s velitelstvím do Jihlavy přišly I. prapor z Berouna (Velká kasárna) a II. prapor z Kralovic (Štefánikova kasárna).

V původní posádce zanechal jenom svůj náhradní prapor. Velitelem byl plk. pěch. Josef Maxa a zástupce velitele pluku pplk. pěch. Josef Baše.
V Jihlavě se také od roku 1934 nacházel Náhradní prapor Pěšího pluku 24 ze Znojma. Byl patrně umístěn v Nemocničních kasárnách, dnešní Střední policejní škole v Tolstého ulici. Zde také po patnácti letech dne 1. července 1938 zahájila svoji činnost posádková nemocnice.
Daleko nejvýznamnější však byl vznik Skupiny 2. Její velitelství vzniklo v Jihlavě 1. května 1938. Skupina měla podobnou strukturu jako každá tehdejší divise. Podléhala III. sboru v Brně. Do jejího čela byl postaven brigádní generál František Slunéčko, který se zároveň stal posádkovým velitelem. Pro zajímavost uvádím složení Skupiny 2, jak byla otištěna ve článku PhDr. Eduarda Stehlíka: Mírová organisace československé branné moci 22. září 1938. Historie a vojenství, 1997, č. 3, s. 102 - 132:
2. skupina - Jihlava
velitel: brig. gen. František Slunéčko
náčelník štábu: pplk. gšt. Karel Viktorin
pěší pluk 31 (Telč) - plk. pěch. Karel Bláha
pěší pluk 38 (Jihlava) - plk. pěch. Josef Maxa
IV./24. pěší prapor (Jemnice) - pplk. pěch. Antonín Haňák
hraničářský prapor 3 (Moravské Budějovice) - plk. pěch. Josef Skála
strážní prapor XXXVI. (Jaroměřice nad Rokytnou) - mjr. pěch. Egon Kaňák
strážní prapor XXXVII. (Moravské Budějovice) - pplk. pěch. Eduard Rozkošný
dělostřelecký pluk 1 (Jihlava) - pplk. děl. Josef Mašín
I./51. dělostřelecký oddíl (Velké Meziříčí) - pplk. děl. Vilém Konvalinka
II./102. dělostřelecký oddíl (Třebíč) - pplk. děl. Alois Hartmann
Takto přibližně vypadala struktura skupiny den před vyhlášením všeobecné mobilisace. Ta však stojí nad rámec tohoto článku.
Po konferenci v Mnichově a donucení Československa k vydání Sudet, přichází nejsmutnější období naší armády. Ta je postupně demobilisována a útvary se vrací do svých mírových posádek, pokud však nejsou v německém záboru.
Skupina 2 je na podzim 1938 zrušena a jí podřízené jednotky se vrací do svých původních působišť, před květnem 1938. Nejdříve opouští Jihlavu Pěší pluk 38, kdy se 11. listopadu 1938 všechny jeho jednotky přesunuly zpět do Berouna. Následuje Dělostřelecký pluk 1, který se do Prahy vrací 15. listopadu. V Žižkových kasárnách ho nahradil I. oddíl Dělostřeleckého pluku 6. Dne 5. prosince 1938 se do Jihlavy vrací velitelství Pěšího pluku 31 a jeho III. prapor, který sem byl stažen po okupaci Mikulova. Současně se ve městě objevuje III. prapor Pěšího pluku 24. Velitelství tohoto pluku bylo po okupaci Znojma přeneseno do Moravských Budějovic. Prapor byl ubytován ve Štefánikových kasárnách. Tento stav vydržel až do okupace zbytku Česko - Slovenska 15. března 1939. Kasárna převzal německý Wehrmacht a všechny jednotky bývalé československé armády byly do července 1939 rozpuštěny. Na svoje obnovení musely čekat až do jara 1945, ale to už byla úplně jiná armáda.

Pěší pluk 31 "Arco" byl vytvořen unifikací 31. pěšího pluku italských legií (vznikl 22.2.1918) a 81. pěšího pluku domácího vojska (vznikl 1883), z něhož byl zřízen náhradní prapor nového pluku. Sloučení obou pluků se uskutečnilo 29.9.1920. Název "Arco" byl útvaru udělen v roce 1922. Na podzim 1936 velitelství pluku (s pomocnou rotou a technickou rotou), I. a II. polní prapor, společně s náhradním praporem, sídlily v Jihlavě. III. polní prapor se v této době nacházel ve Znojmě a rota doprovodných zbraní, vytvořená 1.10.1935, sídlila v Telči. V lednu 1938 odešel III. prapor do Mikulova, v dubnu II. prapor do Dačic a v květnu velitelství pluku společně s I. praporem do Telče. V Jihlavě zůstal jen náhradní prapor. Velitelem pluku byl od července 1934 plk. pěch. Karel Bláha (nar. 15.9.1889), dřívější velitel hraničářského praporu 1 "České družiny" v Děčíně (1932-1934). Jeho zástupcem se v dubnu 1938 stal plk. pěch. Miloslav Hradečný (nar. 23.3.1892), bývalý velitel pěšího pluku 18 v Plzni (1936-1937) a profesor v Kurzu velitelů vojskových těles a oddílů v Praze (1937-1938). Ten v mobilizaci převzal velení nad pěším plukem 81.

Při mimořádných opatření přijatých 21.5.1938 pluk pravděpodobně náležel do složení nově vzniklé Skupiny 2, jejíž velitelství bylo zřízeno k 1.5.1938 v Jihlavě. Oficiálně měl být do její podřízenosti předán od brněnské 6. divize až 1.6.1938 (kromě III. polního praporu), ale s největší pravděpodobností bylo vzhledem k vážné situaci předání útvaru urychleno. III. polní prapor byl včleněn do hraničářského pluku 11, vytvořeného na dobu mimořádných opatření na základě hraničářského praporu 11, přesunutého 22.5.1938 z Nány u Parkanu (dnes Štúrovo) do Hrušovan u Brna. U III. polního praporu, kterému velel pplk. pěch. Antonín Brychta, se z příslušníků organizace "Rote Wehr" vytvořila četa dobrovolníků německé národnosti. V průběhu všeobecné mobilizace pěší pluk 31 "Arco" nadále působil ve složení Skupiny 2. Plukovnímu velitelství byly kromě pomocné roty podřízeny zákopnická a spojovací rota (vytvořily se z dosavadní technické roty), kanonová a minometná rota (vznikly z dřívější roty doprovodných zbraní), I. a II. polní prapor, společně s IV. praporem pěšího pluku 24. Pluk k 4.10.1938 dosáhl 100% doplnění osobami i technikou. Odloučený III. prapor pěšího pluku 31 byl včleněn do opětně vytvořeného hraničářského pluku 11, který kromě zmíněného praporu dále tvořily hraničářský prapor 11 a strážní prapor XXXIV (vznikl 25.3.1938). Pluk náležel do složení 38. hraniční oblasti. Mobilizovaný pěší pluk 81 byl včleněn do sestavy 19. divize a k 4.10.1938 dosáhl 97% naplněnosti. Jádro mobilizovaného pluku tvořily tři pěší prapory, doplňované pomocnou, zákopnickou, spojovací a minometnou rotou.

Spojovací rotu tvořily čtyři spojovací čety. Spojovací četu předurčenou pro plukovní velitelství tvořily telefonní, radiotelegrafní a pomocné družstvo.Každá ze tří spojovacích čet, určená pro jednotlivé pěší prapory, se skládala z telefonního družstva, roje zemní telegrafie a pomocného roje. Ve vybavení jednotky byly zastoupeny radiostanice vz. 31, společně s telefonními přístroji vz. 23 nebo vz. 35.

Archivní fond pěšího pluku 31 je uložen v 11 kartonech a obsahuje kroniky, spisy a rozkazy z let 1918 až 1939. Další informace je možné získat v materiálu "Anketa - Armáda v roce 1938".

KOLÁŘ,Stanislav - legionář
* 21.04.1898 - Petrovice
+ 30.03.1979 - Znojmo

Životopis: Mládí prožil v rodné obci. Později odešel se učit k jednomu vídeňskému obchodníkovi. Za 1. světové války narukoval k 8. regimentu rakousko- uherské armády a byl s ním nasazen na italskou frontu, kde ho nepřítel zajal. Ze zajateckého tábora Vitoria na Sicílii se přihlásil do československého vojska. Začátkem března 1918 byl přijat k 31. pluku "ARCO". Později přešel k 39. pluku rozvědčíků. Bojoval na Doss Altu. Z války se vrátil jako četař italských legií a začal pracoval na soudě v Podkarpatské Rusi. Po 2.světové válce působil u soudu ve Znojmě. Za svou válečnou činnost obdržel: Válečný kříž 1918 s hvězdičkou na stuze, Italský válečný kříž a další naše i zahraniční vyznamenání.

Literatura: Znojemské listy, 18.2.1999.

1918, 24. května

Slavnostní předání praporu na Piazza Venezia v Římě, za účasti M.R. Štefánika a ministrů italské vlády Československou divizi (18 000 lidí včetně italského personálu) tvoří 4 pluky, každý o 3 praporech:
31. střelecký pluk
32. střelecký pluk
33. střelecký pluk
34. střelecký pluk

Vzhledem k rozhodnutí ČSNR v Paříži o jednotném číslování čs. zahraničního vojska, došlo 8. července 1918 k přečíslování 1. divize na 6. divizi, I. a II. brigády na XI. a XII. brigádu a 1. až 4. pluku na 31. až 34. pluk.

Přesun divize na frontu se uskutečnil teprve v polovině měsíce srpna 1918. Divize byla podřízena velitelství 1. armády a nasazena v prostoru mezi Gardským jezerem a řekou Adží na úseku Altissimo.

Divize vystřídala v obraně italské alpské jednotky a zaujala postavení v horském terénu o šířce 20 km, s jednou brigádou o dvou plucích (33. a 34.) v prvním sledu a jednou brigádou o dvou plucích (31. a 32.) ve druhém sledu. Dominujícím místem obrany byla výšina Doss Alto (kóta 703). Z počátku mělo nasazení čs. jednotek pouze charakter obrany na místě, s občasným vysíláním malých skupin k průzkumu bojem. Vážnější střetnutí na sebe ale nedalo dlouho čekat.

Rukávová nášivka s emblémem 31.pluku


Antonín Hochman střelec 31. pluku


Legionářská legitimace


potvrzení o účasti v odboji pro Antonína Hochmana

Zpět